O autorskoprávní evropské směrnici, která odpovědnost YouTube za obsah do značné míry přináší, jsme psali zde. V případě konečného schválení se implementace směrnice do jednotlivých národních právních řádů nicméně nedá očekávat před rokem 2020. Je ale možné, že se stanovení odpovědnosti YouTube dočkáme i dříve, a to na základě soudního výkladu současné právní úpravy.
V červnu letošního roku rozhodl prvoinstanční rakouský soud (Handelsgericht Wien), že YouTube není jen prostým poskytovatelem hostingu a je tedy odpovědný za ukládaný obsah (např. při porušení autorských práv třetích osob). Dosavadní argumentace YouTube, ale i dalších obdobných poskytovatelů webového prostoru, je založena na principu safe harbor upraveného tzv. e-Commerce směrnicí. Ta stanoví, že poskytovatel služby spočívající v ukládání uživatelského obsahu není za takový obsah odpovědný, pokud o protiprávnosti obsahu nevěděl a závadný obsah odstranil, jakmile se o jeho protiprávnosti dozvěděl.
Rakouský soud ovšem posoudil činnost YouTube tak, že se nejedná o „prostého poskytovatele služby spočívající v ukládání uživatelského obsahu“, protože propojuje, třídí a kategorizuje uživatelský obsah. Aplikace také sleduje chování uživatelů za účelem lepšího cílení návrhů nových videí ke sledování. Nutno podotknout, že předmětné rozhodnutí není pravomocné a lze očekávat, že YouTube se bude i nadále aktivně bránit. Na konečné rozhodnutí si tak budeme muset ještě počkat.
V Německu, resp. Lucemburku, nás možná tak dlouhé čekání nečeká. V září podal německý Nejvyšší soud (Bundesgerichtshof) předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU). Předběžnou otázkou se německý soud mj. ptá SDEU, zda podle současné evropské směrnice harmonizující autorské právo v EU (tzv. InfoSoc směrnice) YouTube či jiná obdobná platforma sděluje obsah veřejnosti, tedy z pohledu autorského práva užívá obsah takovým způsobem, ke kterému potřebuje licenci od držitelů práv k nahranému obsahu.
V drtivé většině případů YouTube takovou licenci pochopitelně nemá. Pokud by tak SDEU rozhodl, že YouTube se skutečně dopouští aktu sdělování veřejnosti, je možné, že by to vedlo k dalším a dalším žalobám směřujícím na YouTube, což by mohlo způsobit zásadní změnu principů dnešního fungování YouTube a obdobných platforem. V takovém případě by došlo k paradoxní situaci, kdy by nová autorskoprávní směrnice stanovila něco, co již stanoveno je dosavadní právní úpravou a pouze trvalo příliš dlouho, než SDEU dostal možnost se otázce vyjádřit. Jinými slovy trvalo příliš dlouho, než se soud některého ze členských států zeptal.
