Brýle nakukující do soukromí | Marwick.cz
Marwick.cz

Brýle nakukující do soukromí

Brýle nakukující do soukromí

Právo 7.1.2020 Linda Kolaříková

S rozvojem moderních technologií by ideálně ruku v ruce měla kráčet adekvátní právní regulace. Ne vždy se to ale daří. Jedním z problematických přístrojů jsou i tak zvané chytré brýle či podobné technologie, které umožňují záznam a analýzu okolního prostředí. Ačkoliv prvotní nadšení po jejich představení před pár lety rychle ochladlo, na vývoji vlastních chytrých brýlí dnes intenzivně pracují všichni technologičtí giganti s cílem nahradit jimi mobilní telefony. Otázka limitu jejich užití tak bude zřejmě opět aktuální. Že není jednoduché moderní technologie regulovat, dokazuje i dosud nevyřešený právní rámec „běžných“ pouličních kamer. Není od věci také připomenout, že regulaci vnímá každá země jinak – co je možné ve Francii, Německo sankcionuje. A naopak v Dánsku mohou být fotbaloví fanoušci nepříjemně zaskočeni.

Nahrávání mrknutím oka
Většina dnes dostupných chytrých brýlí funguje podobně jako přenosný počítač. Jsou vybaveny kamerou, mikrofonem, GPS a displejem. Veškerá zaznamenaná data se ukládají buď přímo v brýlích, v jiných propojených přístrojích, anebo na cloudu. S ohledem na propojení s jinými „chytrými“ přístroji patří do tzv. internetu věcí. V něm dochází k propojení hmotných přístrojů, vozidel, budov a dalších prvků vybavených elektronikou, softwarem, senzory, ovladači a síťovým připojením, které umožňuje těmto objektům sbírat a sdílet data. Právě možnost pořizovat fotografie, video- či audiozáznamy často zcela bez povšimnutí okolí vzbuzuje mnohé otázky.

Použití chytrých brýlí narušuje obecné právo na soukromí, protože všechny osoby v jejich blízkosti se potenciálně dostávají pod nepřetržitý dohled, často aniž by si toho byly vůbec vědomy. Nejnovější modely totiž umožňují zahájit nahrávání doslova pouhým mrknutím oka.  Ač se výrobci zapřísahají, že módy nahrávání lze vždy rozpoznat například podle blikajících kontrolek a podobných ukazatelů, nedá se vyloučit ani zcela nepozorované nahrávání.

Právě záznam dalších osob, než je uživatel samotný, je nejproblematičtějším aspektem používání chytrých brýlí a obdobných technologií. Nevyhnutelně totiž dochází ke zpracování osobních údajů lidí bez jejich souhlasu a často i vědomí. Evropské úřady v minulosti formálně vyzvaly Google jakožto výrobce nejrozšířenějších chytrých brýlí k zohlednění možných konfliktů s ochranou soukromí. Protože se technologie prozatím masově nerozšířila, vyzněly snahy o regulaci poněkud do ztracena.

I používání autokamer má své hranice
Ani právní rámec používání „obyčejných“ monitorovacích kamer typu CCVT na veřejných či poloveřejných místech není dosud spolehlivě vyřešen. Poměrně jasná vodítka konečně máme pro využití kamer v bytových domech a přilehlých prostorách. Zasloužil se o to mimo jiné i pan Ryneš, který to se svým kamerovým systémem na domě v Třebíči dotáhl až k Soudnímu dvoru Evropské unie. Na evropské úrovni se také opakovaně řešila i otázka možného důkazního využití kamerových záznamů z pracoviště.

O něco komplikovanější je režim využívání autokamer. Zatímco například ve Francii či Nizozemsku jsou povoleny, v Rakousku a Německu může být jejich použití sankcionováno. I tam ale Spolkový soudní dvůr nedávno připustil využití záznamu z kamery jako důkazu při vyšetřování nehody, byť je nepřetržité nahrávání v rozporu s tamním právem na ochranu osobních údajů. Žádoucím přístupem podle soudu je technické řešení, kdy se uchovává záznam pouze v případě nehody. To je ostatně doporučený přístup i v českém prostředí, jelikož samotné sledování fyzických osob není podle současného výkladu zpracováním osobních údajů.

Samořízeným autem na fotbal
Na limity snímání okolního prostředí naráží také vývoj autonomních vozidel. Dostatečné množství dat je pro jejich úspěšnost nezbytné. Jako účel zpracování dat se v tomto případě nabízí vědecký výzkum. V takovém případě totiž není třeba souhlasu dotčených osob. Ani tato výjimka nicméně pravděpodobně nepokryje veškerá žádoucí použití. Získaná data by navíc měla být anonymizována bezodkladně po jejich natočení. Například snímky obličejů by měly být systémem automaticky „rozmazány“ před jakýmkoliv dalším využitím zaznamenaných dat.

Úřady dozorující ochranu osobních údajů v jednotlivých členských zemích aktuálně řeší také využití technologií, které rozpoznávají obličeje, a to jak oficiálními institucemi, tak i soukromými subjekty, například na fotbalových stadionech. Zatímco většina úřadů včetně českého takový přístup odmítla, dánský soud nedávno zvolil opačný přístup a toto jednání posvětil. V některých specifických situacích však může být využití technologie rozpoznání obličejů v souladu s právními předpisy. Český úřad jej nedávno připustil například pro identifikaci pracovníků pohybujících se na stavbách.

Kauza Ryneš

Po opakovaných útocích vandalů umístil třebíčský novinář František Ryneš na svůj dům kamery snímající i část ulice. Po stížnosti jednoho z podezřelých vyměřil český Úřad pro ochranu osobních údajů panu Rynešovi pokutu. Ten se bránil soudně a věc se v roce 2014 dostala od Nejvyššího správního soudu až k Soudnímu dvoru EU. Evropský soud v obecné rovině řekl, že je třeba individuálně posuzovat zájem na ochraně vlastního majetku a zdraví se zájmem na ochraně soukromí jiných osob. Nejvyšší správní soud následně udělené sankce zrušil s tím, že pan Ryneš zákon neporušil. ÚOOÚ si neodpustil poznamenat, že porušení zákona nespatřoval ve shromažďování důkazů proti útočníkům, ale právě ve snímání veřejného prostranství a tím i třetích nezúčastněných osob. 

Pozor na šíření podoby člověka
Zájemce o využití kterýchkoliv záznamových zařízení by si měl ve vztahu k osobním údajům vyhodnotit především v úvahu přicházející právní důvody zpracování. Současné právo zná šest možných titulů: souhlas subjektu údajů, plnění smlouvy, plnění právních povinností, ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů, plnění úkolu ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci a ochranu oprávněných zájmů správce či třetích osob. Poslední bod zahrnuje konflikt oprávněných zájmů správce a dalších osob a dotčených jednotlivců na zajištění soukromí. Pro vyhodnocení těchto proti sobě stojících práv je třeba provést tzv. balanční test neboli test proporcionality za použití kritérií vhodnosti, potřebnosti a závažnosti.

Pouhé monitorování bez záznamu se nepovažuje za zpracování osobních údajů. I to ale může nedovoleně zasáhnout do soukromí člověka. Jakékoliv zachycení a rozšiřování podoby člověka, z něhož lze určit jeho identitu, je až na výjimky možné jen s jeho souhlasem. K výjimkám patří vědecké, umělecké či zpravodajské účely, záležitosti úředního či veřejného charakteru a také výkon a ochrana práv či právem chráněných zájmů jiných osob. V případě oprávněného zájmu taktéž přichází ke slovu zmíněný balanční test.

Ať už je právní důvod zpracování osobních údajů jakýkoliv, správce má povinnost dostatečným způsobem informovat dotčené osoby o zpracování jejich údajů. Zatímco v online prostředí se pro přehlednost doporučuje tzv. vrstvený přístup (layered approach), v němž si lze „rozkliknout“ jednotlivé oddíly dokumentů zabývajících se podmínkami zpracování osobních údajů, v případě brýlí či vozidel je jeho aplikace složitější. V úvahu připadají jiná zřetelná a dobře viditelná označení, jako například samolepka na vozidle s odkazem na další informace například formou linku i QR kódu. U designu brýlí jde přirozeně o ještě náročnější cvičení.

Podle dřívějšího názoru Pracovní skupiny 29 postačí i v případě přístrojů nošených na těle informace buď na přístroji samotném, anebo vysílaná do okolí. Při posouzení vhodnosti zvoleného opatření dozorující úřady jistě vezmou v potaz i prostředí, ve kterém bude daná technologie užita, s ohledem na očekávání a předvídatelnost možného natáčení.

Co rozhoduje? Záměr toho, kdo natáčí
Jistě není žádoucí, aby právní regulace brzdila technologický pokrok. Právní hodnocení se vždy odvíjí od postavení a záměru osoby, která danou technologii využívá, tedy zda jde o jednotlivce v jeho běžném životě, anebo o podnikatele jednajícího v rámci své výdělečné činnosti. Jinak je třeba hodnotit policistu či pracovníka ochranky s chytrými brýlemi, jinak prodavače nebo mystery shoppera monitorujícího celé prostředí obchodu včetně personálu i zákazníků a ještě jinak jednotlivce, který si okolí natáčí z čistě osobních pohnutek.

I nové technologie totiž dokazují, jak zásadním nástrojem je zmíněné testování proporcionality. Ve střetu se nacházejí individuální zájmy jednotlivců, obecný vědeckotechnologický vývoj i oprávněná očekávání veřejnosti ohledně ochrany jejích zájmů. Připomeneme-li zmíněná kritéria vhodnosti, potřebnosti a závažnosti, pak zvolené řešení musí být přiměřené situaci. Jak opakovaně potvrzují úřady a soudy zabývající se ochranou osobních údajů, nebude využití nahrávací technologie ospravedlnitelné v případě, že stejného cíle mohu dosáhnout využitím méně invazivních prostředků.

Každý sám za sebe by si měl také ujasnit, za jakých podmínek je ochoten nechat se natáčet v profesním, ale i v osobním životě. Jaké výhody a jaké záruky musí nová technologie uživatelům přinášet, aby byli ochotni dát se všanc v postavení třetích osob? Koneckonců snad jen málokdo stojí o to, stát se účastníkem reality show v režii neočekávaného správce. Zároveň ovšem stále platí, že kde není žalobce, není ani soudce.

autor
Linda Kolaříková
Advokátka, KPMG Legal
Roboti jako umělci

Roboti jako umělci

Umělá inteligence řídí auta, dělá domácího asistenta, nahrazuje bankovního poradce, předvídá, jaký seriál na Netflixu by se vám měl líbit, a také píše novely, skládá hudbu a maluje obrazy. Co na to autorský zákon?

Právo 3.12.2019 Ondřej Vykoukal
Právo ve virtuálním světě

Právo ve virtuálním světě

Potřebuje virtuální realita nové právní instituty? Odpovídá advokát Ondřej Vykoukal z KPMG Legal.

Právo 31.3.2019 Ondřej Vykoukal
Zákony pro roboty

Zákony pro roboty

Průmysl 4.0, robotizace a rozvoj umělé inteligence. Jak na ně (ne)jsou připravené právní řády, popisuje advokátka Linda Kolaříková.  

Právo 1.5.2018 Linda Kolaříková