Aby se člověk dostal na prestižní univerzitu v USA, musí zaskórovat hned třikrát – dobrými výsledky ze střední, skvěle napsanými testy a zajímavou přihláškou. Úspěchu hodně napomohou i sportovní vavříny.
Jmenuji se Richard, je mi 20 let, pocházím z Prahy a běhám. V září 2025 nastupuji na Dartmouth College, jednu z osmi univerzit sdružených v pověstné Ivy League.
O studium v USA jsem se začal zajímat zhruba ve druháku na gymplu. Ne proto, že bych měl od dětství jasný plán, ale spíš kvůli tomu, že mi to přišlo jako životní zkušenost, která za tu dřinu stojí. Už jsem sice v USA chvíli pobýval v dětství, ale z té doby si nic nepamatuji. Možná i proto mě to táhlo zpět – chtěl jsem si ten „americký sen“ odžít naplno a vědomě. Trvalo mi tři roky, než jsem se na americkou školu dostal, a cesta k tomu byla plná zkoušek, esejí i neúspěchů. Nakonec se ale zadařilo a povést se to může i ostatním, včetně těch, kteří mají nejžádanější školy světa za nereálnou metu.
„Trvalo mi tři roky, než jsem se na americkou školu dostal. Povést se to může i ostatním.“
Z české reprezentace do americké univerzitní ligy
Možnost odejít po střední studovat do USA jsem začal vnímat brzo. Bylo mi okolo 14 let a bavilo mě běhat. Zároveň jsem hltal nejnašlapanější atletickou ligu planety – americkou univerzitní ligu. Oficiálně se sice jedná o amatérskou soutěž, trendy posledních let ale hovoří jasně. Směr NCAA (National Collegiate Athletic Association) nabírají největší hvězdy z celého světa. Řada studentů sportovců je zároveň olympijskými medailisty a není se čemu divit – špičkové zázemí amerických univerzit nemá v jiných zemích obdoby.
Začal jsem tedy po očku sondovat americké univerzity a dal jsem si cíl – stát se členem reprezentačního výběru ČR, abych se výkonnostně prodral na úrovně blízké americkým kolegům. Když jsem se po pár letech dostal do mládežnického reprezentačního výběru, byl čas na cíl nový, tentokrát studijní.
Na rovinu, nikdy jsem nebyl mimořádně nadprůměrný student. Když ale můžu hodit rukavici těm nejlepším na oválu, proč se lekat soupeření na akademickém kolbišti? Spojil jsem síly s jednou z českých agentur, které pomáhají mladým na americké univerzity. Už jeden z prvních telefonátů s agenturou mě pořádně nakopl: „Co bys řekl na Princeton? Když zamakáš ve škole, trenérovi by ses za dva roky mohl líbit.“ Okamžitě jsem v Ivy League spatřil novou motivaci.
Studijní zázrak díky volitelným předmětům
Kromě kilometrů a vteřin jsem tedy začal honit i GPA – americkou obdobu českého známkového průměru, do kterého lze ale započítat i volitelné předměty a jiné aktivity. Právě tady přišlo vhod, že jsem měl díky sportu individuální studijní plán, který mi ve třeťáku na gymplu umožnil zapsat si volitelné předměty hned čtyři. GPA zázrak byl na světě.
Ale vyhráno jsem ještě zdaleka neměl. Bylo nutné proplout i testováním. V Česku dominuje Scio, ale anglicky mluvící svět používá testy SAT, které jsou nicméně obdobné – také proklepávají středoškolské znalosti z matematiky a angličtiny (porozumění textu). Z každé části lze získat maximálně 800 bodů, celkově tedy 1600. SAT je možné skládat opakovaně několikrát ročně v testovacích centrech po celém světě včetně Česka. Abych měl jistotu, že jsem dosáhl nejlepšího výsledku, šel jsem na SAT dvakrát. Nejvíc mě připravil web Khan Academy, který nabízí zdarma průvodce celým testem.
Cizinci musí zároveň prokázat výbornou angličtinu. Obecně platí, že úroveň nutná k přijetí na Ivy League je ta téměř nejvyšší – na pomezí C1/C2, kam jsem se vyškrábal až na šestý pokus. Naštěstí si lze vybrat z široké škály testů, od IELTS přes TOEFL až po DET – test od Duolinga, který vřele doporučuji. Je totiž nejkratší, nejlevnější a zkoušení v něm má formu hry.
„Má přihláška stála na třech pilířích: zájmu o (geo)politiku, odolnosti získané složitou rodinnou situací v dětství a vlastnostech upevněných atletikou.“
Vystoupit z davu premiantů osobním příběhem
Další oříšek představuje přihláška. Americký server CommonApp odbavuje většinu univerzit a ptá se na hromadu věcí, i těch zdánlivě nepodstatných. S nadsázkou lze říct, že uchazeč o studium musí přiblížit i své vztahy s babičkou, (ne)úspěchy ve skládání vlaštovek na základce či důvody, proč (ne)hraje šachy. Vyplnění přihlášky je proto několikadenní prací. Zahrnuje totiž i sepsání esejí, v nichž žadatel mj. vysvětluje, proč má být ke studiu přijat právě on.
Nadprůměrné studijní výsledky se považují za samozřejmost, jak tedy vystoupit z davu premiantů? Být sám sebou je nejlepším receptem. Ivy League i další školy zaujmou všestranní jedinci s příběhem a osobnostními rysy, které jsou předpokladem úspěchu. Usilují také o určitou rozmanitost, aby se v kampusech potkávali a vzájemně inspirovali lidé z různých zemí, kultur i sociálních vrstev.
Má přihláška stála na třech pilířích: zájmu o (geo)politiku, odolnosti získané složitou rodinnou situací v dětství a vlastnostech upevněných atletikou. K politice jsem pořádal debaty a jiné vzdělávací akce pro podobně zaměřené vrstevníky. Organizační schopnosti jsem si osvojil i jako vedoucí studentského senátu na gymplu. Sport mě zase naučil disciplíně, odhodlání a trpělivosti, neboť jsem musel překonávat soupeře i vlastní frustrace, pohodlnost a zranění.
Šance na přijetí dále vzrostou, když přihlášku podpoří někdo z fakulty, včetně sportovních koučů. Američané hodně dají na kvality získané sportováním, takže slovo trenéra má na finální rozhodnutí velký vliv. Tím spíš, že může podpořit jen velmi omezený počet lidí. Také pedagog dokáže zvýšit kurz uchazeče, když v něm uvidí slibného studenta.
Nejdražší školy nemusí být drahé
První pohled na cenu akademického roku může vyděsit, ale i tady platí, že zdání klame. Školy v Ivy League totiž poskytují takzvanou finanční pomoc, která se vypočítává podle majetku studenta, respektive jeho rodičů. Jako Čech ze středně příjmové rodiny dostanu poměrně štědrou pomoc.
Řečí čísel: Školné pro rok 2025 dosahuje zhruba 96 000 dolarů (2,2 milionu Kč), je v tom ale i ubytování, jídlo, doprava a učebnice. Já po odečtení pomoci zaplatím jen přibližně 16 000 dolarů (350 000 Kč), což považuji za férovou cenu za pokrytí ročních životních nákladů v USA, prvotřídního studia i cesty přes oceán.
Navíc ještě mohu zabojovat o prospěchová stipendia. Školy mimo Ivy League zpravidla poskytují i sportovní stipendia, takže v některých případech bývá student sportovec za studium i placen. České nadace také nabízí hned několik stipendijních programů, jejichž přehled a další poradenské služby poskytuje zdarma česká pobočka americké instituce EducationUSA.
„Člověk se nesmí nechat odradit nevyhnutelným zklamáním, vynervováním a obavami, že na to nemá.“
Nepřestat zkoušet štěstí
Zpětně viděno to zní všechno celkem snadně. Když jsem to zvládl já, uspějí i mnozí jiní. Člověk se hlavně nesmí nechat odradit nevyhnutelným zklamáním, vynervováním a obavami, že na to nemá.
Já jsem se v maturitním ročníku dva dny před uzavřením přihlášek na Yale dozvěděl, že mi trenér přihlášku nepodpoří, čímž mi dveře na Yale zabouchl. Rok jsem proto neplánovaně musel zůstat v Praze, ale ani tento čas nebyl ztracený, protože jsem ho vyplnil stážemi a samostudiem.
Následujícího roku jsem se hlásil na Dartmouth a Kolumbijskou univerzitu, s níž jsem vedl dlouhou nadějnou komunikaci, ale i tam mě ke konci „zazdili“ trenéři. Později to klaplo na Dartmouth College, kterou jsem si zamiloval i kvůli okolní krásné přírodě.
Doufám tedy, že můj příběh bude inspirací i dalším „běžcům na dlouhé tratě“, kterými jsou všechny ambiciózní studijní i kariérní cesty.
