V práci pomáhá prodávat nebo nakupovat firmy, ve volném čase chystá první životopisný snímek o nejvýznamnějším českém byznysmenovi Tomáši Baťovi. Náš kolega Adam Páleníček si tím tak trochu plní svůj klukovský sen. A také dospělácké přání podpořit hrdost na národní dějiny i podnikatelského ducha.
Poradce KPMG pro fúze a akvizice Adam je projektovým manažerem a fundraiserem připravovaného snímku, jehož koprodukčním partnerem a odborným garantem se stala Nadace Tomáše Bati. Adam se ve Zlíně narodil, takže má k tématu blízko od dětství. „Brzy mě zarazilo, že o takovém velikánovi nikdo nikdy nenatočil hraný film,“ vzpomíná.
Sám se režisérské klapky chopit nemohl, a tak se spojil s profesionály. Tím prvním byl jeho jmenovec, producent a střihač Adam Dvořák, další Baťův obdivovatel, který stojí například za oceňovaným historickým dramatem Lidice. Spolu pak vybrali režiséra – uměleckého šéfa Dejvického divadla Jiřího Havelku, který se filmařsky prosadil snímky Vlastníci a Zahradníkův rok.
Havelku k Baťovi táhne i rodinná historie. „Můj děda se u Bati vyučil pedikérem a pracoval dole na Václavském náměstí. Pro něj Baťa znamenal hodně. Víc než značku, víc než firmu. Bylo to přihlášení se k určitému životnímu stylu a způsobu myšlení, k naději,“ ohlíží se.
„Bylo to přihlášení se k určitému životnímu stylu a způsobu myšlení, k naději,“
S Havelkou a scenáristkou Alicí Nellis teď oba Adamové dolaďují scénář. „Herci se už aktivně ucházejí o role. Ze všech reakcí a diskusí cítíme, že je o projekt obrovský zájem,“ shrnuje Adam Páleníček.
Jeden z nejnákladnějších českých snímků
Filmová pocta tragicky zesnulému Baťovi by se v kinech mohla objevit už za dva roky. S odhadovaným rozpočtem okolo sta milionů korun by patřila mezi nejdražší české snímky. Zhruba polovinu této částky by měly pokrýt filmové fondy a pobídky. Na první vývojovou fázi už poskytly prostředky Státní fond kinematografie a Zlín Film Office.
Zbytek peněz se Adam snaží získat od soukromých dárců. „Vedu rozhovory s různými firmami. O filmu už se ví, takže se nám ozývají potenciální partneři a několik z nich se nám již podařilo získat. Nicméně sponzory dál hledáme,“ prozrazuje.
Film prodraží zejména snaha věrně vyobrazit prvorepublikové kulisy. „Zlín je jedinečný svou architekturou, ale většina města už nevypadá jako v Baťově éře. Takže to nejtěžší, s čím se budeme potýkat, je schopnost zrekonstruovat či napodobit dobové prostředí tak, aby vše působilo co nejautentičtěji,“ vysvětluje Dvořák.
Některé scény se navíc mají točit v zahraničí, protože Baťa dobyl i značný kus globálního trhu. Opakovaně také navštívil Spojené státy, odkud si přivezl inspiraci pro řízení své firmy i výstavbu ve „svém“ Zlíně, kterému i starostoval.
Americký sen v Československu
Adam nezastírá, že ani selfmademan a vizionář Baťa nebyl bezchybný. „Neudělal všechno správně a nebylo to s ním vždy jednoduché,“ přiznává. I tak podle Adama představuje nejpozoruhodnější byznysový příběh československých dějin. „Je to fenomenální success story. Pocházel z velmi chudých poměrů, přesto se sám vypracoval až na vrchol. Se svou obuví prorazil i na mnoha místech světa, čímž dělal skvělou reklamu celému Československu. Zároveň se nadstandardně staral o své zaměstnance i Zlín, takže byl průkopníkem toho, co dnes nazýváme sociální odpovědností firem,“ shrnuje Adam.
„Baťa se staral o své zaměstnance i Zlín, takže byl průkopníkem toho, co dnes nazýváme sociální odpovědností firem“
„Neměli bychom tudíž vzhlížet jen k zahraničním podnikatelským hvězdám typu Steva Jobse, v Baťovi máme vlastní plnohodnotný vzor. Chceme proto připomenout jeho příběh a skrze něj posílit hrdost na naši historii. Zároveň bychom rádi zejména u mladší generace podpořili touhu začít podnikat a uspět poctivou cestou i v současnosti,“ dodává s tím, že Baťa je zřejmě jediným Čechoslovákem, jehož jméno znají na všech kontinentech. Také proto Adam vede diskuse i s potenciálními zahraničními partnery ze Slovenska, Indie či Kanady.
Jeden z největších a nejlepších zaměstnavatelů
Zakladatel světově úspěšného zlínského obuvnického impéria Tomáš Baťa se narodil v roce 1876 a s podnikáním začal na konci 19. století. Zemřel při letecké havárii v roce 1932. Tehdy jeho firma poskytovala práci více než 31 000 lidí a patřila tak mezi největší zaměstnavatele v Československu.
Uplatnit se u Bati bylo prestižní záležitostí, Zlín proto přitahoval talenty z celé republiky a velmi se rozrůstal. Město se pyšnilo výrazně lepší životní úrovní než zbytek země, mzdy tam byly v průměru o 30 procent vyšší.
Baťa o své zaměstnance nadstandardně pečoval – stavěl pro ně domky a postupně zřídil závodní stravování, mateřskou školku, knihovnu, vzdělávací kurzy, sportovní klub i pojišťovnu. Práci dával i tělesně handicapovaným. Jednotlivým dílnám také dopřál velkou míru samosprávy i účast na zisku.
Československo bylo ve 30. letech díky Baťovi největším exportérem obuvi na světě. V roce 1932 vyráběla Baťova firma více než 36 milionů párů bot. Baťovy podniky tehdy působily ve 24 zemích. Baťa svůj byznys ale také chytře diverzifikoval – postupně pronikl i do odvětví stavebnictví, dopravy, chemie, plynárenství, papírnictví, zemědělství, filmařství či hotelnictví. Přes různé peripetie přežila Baťova obuvnická společnost do současnosti – po světě má stále více než 5 000 prodejen.
Napsáno s využitím tiskové zprávy a Adamových rozhovorů pro Forbes, E15 a MF Dnes
