Děti se často ztrácí v online světě, který vytěsňuje skutečné vztahy a zážitky. Je to jako jíst prázdné kalorie, varuje psychoterapeut Radek Němec. Nejlepší prevencí je podle něj důvěrný vztah rodiče s potomkem, kvalitní komunikace a správně nastavené hranice, které upevňují pocit bezpečí.
Dnešní děti mají nálepku „digitálních závisláků“. Je to spravedlivé?
Nálepku často dávají rodiče, kteří sami tráví hodně času na telefonu. V terapiích se ukazuje, že děti i dospělí mají podobné vzorce chování. Ale promítá se do toho i fakt, že starší generace digitálnímu světu tolik nerozumí. Navíc vyrostla v době jiných závislostí – na návykových látkách. Je zajímavé, že alkohol a jiné drogy jí přijdou „normálnější“ než digitální závislost, kterou považuje za větší problém.
Když jsem byla malá, vyčítali nám televizi. Dříve se děti asi neuměly odtrhnout od časopisů. Proč nová média očerňovat? Nejde jen o jiný způsob příjmu informací?
Rozdíl tam je. U knížek nebo televize je menší a pomalejší dopaminová odezva. Navíc třeba u knížky zapojuji více částí mozku, než když jen bezmyšlenkovitě sleduji videa na TikToku. Telefon a zejména sociální sítě poskytují okamžité odměny, což je návykovější. Jako terapeuti musíme zdvihnout prst a upozornit, že tohle je daleko větší riziko.
Kdy je podle vás vhodné pořídit dítěti chytrý telefon?
Čím později, tím lépe. Samozřejmě jsou praktické důvody jako dojezd do školy nebo na kroužky, ale ideálně by měl mobil přijít až ve chvíli, kdy pozitiva převažují nad negativy. Chápu, že telefon dnes souvisí i se sociálním statusem, ale nemyslím si, že je třeba dítěti pořizovat nejnovější model. Jakmile dítěti mobil pořídím, je důležité být s ním o to víc v reálném světě – více se zajímat, vést opravdové rozhovory, podnikat výlety. A taky nastavovat hranice. To ale vyžaduje úsilí, na které rodiče často nemají čas nebo chuť.
„Rodiče s dětmi často řeší jen provozní věci a málo mluví o tom, co je osobní a citlivé.“
Zmínil jste, že telefon je i otázkou statusu. Kdo ho nemá, může být terčem posměchu nebo i šikany. Jak dětem vysvětlit, že nedostanou telefon, i když spolužáci ho mají?
Je potřeba o tom mluvit a budovat s dítětem vztah založený na důvěře. Pokud se to dítěti budu snažit odmala vysvětlovat, ve chvíli, kdy se s šikanou setká, nemusí ho to tolik zasáhnout. Navíc pokud dítě vyrůstá v prostředí plném podnětů – sport, výlety, prostě offline svět – nemusí chybějící mobil tolik řešit. Je i možné, že v jeho sociální bublině pak telefon nebude tak velkým tématem.
Je v pořádku telefon dítěte kontrolovat?
Záleží na věku. U dětí na prvním stupni základní školy je kontrola rozhodně namístě. Věková hranice pro uživatele sociálních sítí má své odůvodnění. U dospívajících sklízím, co jsem dříve zasel. Pokud s potomkem nemám hlubší vztah, nemůžu očekávat, že se mi ve 13 letech bude svěřovat. Jako rodič se často něco dozvím až ve chvíli, kdy nastane problém, ale to je pozdě. Je důležité pracovat na důvěrném vztahu a pravidelně se zajímat o to, co děti dělají, i online. Rodiče s dětmi často řeší jen provozní věci a málo mluví o tom, co je osobní a citlivé. To se v rodinných terapiích učíme.
Dítě tedy ochrání hlavně kvalitní komunikace a aktivní přítomnost v jeho životě?
Ano, rodiče musí nejen kontrolovat, ale hlavně vysvětlovat, naslouchat, být oporou. Kontrolovat by také neměli potají, ale otevřeně – mohou si s dítětem sednout a zeptat se, co dnes vidělo na Instagramu a co si o tom myslí. Zároveň by ale neměli být příliš benevolentní a dovolit všechno. Je důležité stanovit jasné a srozumitelné hranice, které dávají smysl a dítěti poskytují jistotu a bezpečí. Například vzít dítěti telefon po deváté hodině večer mi přijde rozumné, musí se to ale dobře vysvětlit.
Znáte případ 14letého chlapce z Floridy, který podle své matky spáchal sebevraždu kvůli AI chatbotovi, jehož vlivem se izoloval od reálného světa?
Já se zatím s ničím podobným nesetkal. Ale samozřejmě i v Česku se stále častěji řeší, že děti tráví většinu času v online světě. Jsou v něm uvízlé, což může vést až k úzkostem, depresím, ba i ztrátě smyslu života. Když děti přestávají žít reálný život, jejich svět se scvrkne na hry, vlogy na YouTube, bezmyšlenkovité sledování TikToku atp. O tomto problému se mluví hodně, ale otázkou je, jestli se bere dost vážně.
„Děti přestávají být samy sebou, jsou ovlivňovány a tlačeny k nápodobě.“
Ale na druhou stranu, technologie mají i pozitiva…
Určitě, pozitiv je spousta. Technologie jsou skvělým nástrojem, jak například efektivněji získávat informace. Proto by se děti ve školách měly učit, jak s nimi dobře a bezpečně pracovat, jinak nám ujede vlak. Ale přesto se vrátím k těm rizikům – dětem nehrozí jen to, že kvůli online světu ztratí kontakt se světem reálným. Ony také přestávají být samy sebou, protože jsou různě ovlivňovány a tlačeny k nápodobě. To souvisí s influencery, což je téma, které se v terapiích objevuje často. Zároveň je v terapii v poslední době velkým tématem také strach – nevíme, co od online světa vlastně čekat, protože se vyvíjí extrémně rychle.
Je pravda, že dnešní děti neumí navazovat reálné vztahy?
Ano. Dnes dětem mnohdy stačí být součástí online komunity bez skutečné interakce. Sytí se sledováním obsahu druhých, ve výsledku je to ale jako jíst prázdné kalorie. Společným jmenovatelem všech lidí je láska a touha po přijetí. Děti však kvůli nízkému sebevědomí a strachu z odmítnutí raději zůstávají v pasivním módu. Mladí, ale i dospělí dnes také pro navázání vztahu často potlačují sami sebe a svoji autentičnost.
Online svět proměnil i kariérní cíle nejmladší generace…
Když se dětí zeptáte na jejich plány do budoucna, devět z deseti chce cestovat a natáčet videa pro sociální sítě. Jsou to ale tytéž děti, které téměř nevycházejí z pokojů a většinu času tráví skrolováním. Je však zajímavé, že mladší děti, zhruba do 15 let, jsou na tom lépe než ty starší. Mají rozvinutější kritické myšlení a snadněji rozlišují kvalitní obsah od toho špatného, často bizarního. Dávají nám naději, že to nakonec všechno dopadne dobře.
Mgr. et Bc. Radek Němec
Bývalý vrcholový fotbalista, dnes adiktolog a psychoterapeut v pražském NEO Centru. Specializuje se na léčbu závislostí, individuální, párovou a rodinnou terapii a osobní rozvoj.
