Robotizace vyžaduje zapojení firem do rekvalifikací | Marwick.cz
Marwick.cz

Robotizace vyžaduje zapojení firem do rekvalifikací

Rozhovor 3.1.2023 Lukáš Kantor
Robotizace vyžaduje zapojení firem do rekvalifikací

Robotizace je pozitivní, ale krátkodobě připraví mnohé o práci. S rekvalifikacemi proto musí státu pomoci firmy, říká sociolog Martin Buchtík, ředitel analytického ústavu STEM. Podle něj přinese budoucnost „vylepšené lidi“, soužití člověka s robotem ale zůstane raritou.

Změny ve společnosti jsou stále rychlejší, jak s nimi udržet krok?
Je to těžké, ale veřejnosti budiž částečnou útěchou, že ani sociální vědci nestíhají včas reagovat. Někdy v roce 2008 jsme napsali brožuru o sociologii internetu. Už po deseti letech ale byla téměř nepoužitelná, protože internet se v mezidobí hodně proměnil. Dnes se spojuje se ztrátou soukromí, v roce 2008 se mluvilo spíš o jeho anonymitě. Tehdy se také zdaleka tolik neřešily dezinformace, natož internet věcí.

Jaké budou mít robotizace a digitalizace dopady?
U systémových změn je velký rozdíl mezi krátkodobou individuální a dlouhodobou celospolečenskou perspektivou. Z krátkodobého či individuálního pohledu může být robotizace pohromou, protože někoho připraví o dosavadní práci. Ale z dlouhodobého a celospolečenského hlediska by měla být jednoznačně přínosem. Výrobu totiž zefektivní, tím i potenciálně zlevní a snad i ekologizuje. A navíc umožní lidem s rutinním typem práce se přeorientovat na jiné, patrně zajímavější činnosti.

Robotizace tedy ohrožuje hlavně pracovníky ve výrobě?
Robotizace přináší riziko zániku především manuálních a rutinních profesí. Z dlouhodobého hlediska je to ale pozitivní trend. Výrobní provozy bývají nicméně koncentrované v určitých oblastech, takže odvrácenou tvář robotizace odskáčou některé lokality a regiony víc. Odstrašujícím příkladem je krach amerického průmyslového města Detroit, byť nesouvisel primárně s robotizací.

Nejsou ohroženy ale třeba i prodavačky nebo překladatelé?
Jsou, ale méně. Digitalizace bude určitým rizikem také například pro učitele. Proč bych měl chodit na přednášky českých profesorů, když mohu z domova přes internet sledovat jejich kolegy z Harvardu? Před podobnou otázkou stojí i novináři. Takže obavy ze ztráty pracovních míst se rozšíří postupně i v intelektuálnějších profesích. Dnes tyto obavy zaznamenáváme u nižších desítek procent lidí v pracovním procesu nebo u těch, kteří do něj vstupují. 

Prožíváme podobnou revoluci jako v 19. století, ale dnešní společnost je úplně jiná.

Nevrátí se na scénu rozbíječi strojů?
Ne. Prožíváme sice podobnou revoluci jako v 19. století, ale dnešní společnost je úplně jiná. Ovšem skupiny nejvíce ohrožené robotizací se budou pochopitelně snažit robotizaci zbrzdit. Úplné zablokování robotizace ale nejspíš není možné. Žádnou systémovou změnu se v minulosti nepodařilo zastavit, jen zpomalit a zmírnit. Na druhou stranu, pokud bude sílit trend deglobalizace, mohly by trochu polevit konkurenční a inovační tlaky, které jsou jedním z tahounů robotizace.

Které profese mají jistou budoucnost?
Ty, které vyžadují vysokou odbornost nebo empatii. Například programování a sociální služby. Těch nejen nebude ubývat, ale bude jich potřeba stále víc. Nedostatkové jsou ostatně už teď. Programování symbolizuje svět odbornosti, sociální služby svět empatie. Žádané budou i profese na pomezí obou světů, jako například fyzioterapeut.

Daří se v Česku rekvalifikovat?
V roce 2019 stát rekvalifikoval přibližně 12 000 lidí, což je zoufale málo. Půlka z těch rekvalifikovaných získala navíc jen školení základů práce na počítači a/nebo řidičský průkaz. Obojí je samozřejmě užitečné, ale není to plnohodnotná rekvalifikace například na truhláře, natož IT odborníka.

Tak jako zavádíme PPP projekty v dopravě, měli bychom je spustit i u rekvalifikací. Ano, nebude to snadné. Firmám se ale zapojení do rekvalifikací vyplatí i ekonomicky, protože získat nového pracovníka je a bude drahé.

Může pomoci soukromý sektor?
Potřebujeme, aby se do rekvalifikací více zapojil. Tak jako zavádíme PPP projekty v dopravě, měli bychom je spustit i u rekvalifikací. Ano, nebude to snadné. Kdyby se třeba vytvořily pro firmy pobídky, tak budou určitě kritizované jako nedostatečné, neefektivní, administrativně náročné a/nebo zneužívané. Firmám se zapojení do rekvalifikací vyplatí i ekonomicky, protože získat nového pracovníka je a bude drahé.

V Marwicku jsme dřív psali o hornících rekvalifikovaných na ajťáky…
Tyto success story jsou důležité pro motivaci. Jako statistik ale vidím, že v celkovém srovnání je podobných příkladů strašně málo. A není se čemu divit. Téměř každý je po padesátce z objektivních důvodů méně schopný se rekvalifikovat, natož skokově. Většina manuálně pracujících se musí nejdříve přeškolit na nižší specializované pozice, pak případně na více specializované. A teprve na závěr ideálně na ty nejvíce odborné. 

Často slýcháme, že Česko je v digitalizaci pozadu…
Záleží na tom, s kým se srovnáváme. Třeba Němci jsou fascinovaní českým e-receptem. Údaje o očkovaných proti koronaviru nedokázali digitalizovat ani zdaleka tolik jako Češi. Tak se zas úplně neshazujme. Dokonce bych řekl, že Rohlík má v Německu úspěch i proto, že tam online nákup potravin berou mnohem víc jako novinku, ačkoli nejen u nás už funguje dlouho.

Je Západ robotizovanou společností?
Řekl bych, že my sami se tak nevnímáme. Až o nás ale budou psát sociologové za dvacet let, „robotizovaná“ bude nejspíš jedním z přívlastků, které nám nadělí, protože robotizace a digitalizace už významně změnily výrobní procesy i způsob života, hlavně v oblasti komunikace. A to včetně té politické. Ještě před dvaceti lety nemusely být strany nonstop online ve styku s novináři a veřejností, čas plynul pomaleji a víc věcí zůstávalo skrytých.

V nejbližších desetiletích není pravděpodobné, že lidé hromadně nahradí fyzické partnery roboty.

Co snahy o propojení lidí se stroji?
Jsou pokusy propojit mozek člověka s počítačem. Dalším směrem vývoje je vytváření „vylepšených“ lidí – ať už různými bioimplantáty, či přímo geneticky. Z pohledu sociologie nejsou nejdůležitější etické otazníky, ale rozdílné vlivy na různé sociální skupiny. Až se implantáty či genetické úpravy rozšíří, přinejmenším zpočátku nebudou dostupné pro všechny. Takže se k nim dostanou hlavně bohatí. Šance na delší život ve zdraví začne zase více záviset na majetku.

Bude soužití lidí se stroji masovým jevem?
Myslíte robotizované pejsky pro osamělé seniory? Nebo jednotlivce žijící s roboty místo lidských partnerů? Ani jedno se nestane celospolečenským trendem. Rozhodně ne v brzké budoucnosti. Samozřejmě záleží na tom, jaké očekávání člověk od partnera či zvířecího parťáka má. Některé potřeby soužití s robotem určitě saturovat může. Ale v nejbližších desetiletích není pravděpodobné, že lidé hromadně nahradí fyzické partnery roboty.

Takže nejste technopesimista?
Ne, jsem technooptimista, ale nikoli nekritický. Digitalizace a robotizace by nikdy neměly být samoúčelné, mají sloužit člověku. Také proto musíme hlídat, aby s digitalizací zvládly držet krok všechny skupiny obyvatel, nejen ty mladší a městské.

PhDr. Martin Buchtík, PhD.
Doktorské studium absolvoval na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově se zaměřením na metodologii sociologického výzkumu. V minulosti mimo jiné řídil Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR a tým sociálního a politického výzkumu agentury MEDIAN. Zabývá se zejména proměnami postojů české veřejnosti, kvalitou života a sociální soudržností.  

STEM
Analytický ústav STEM se v roce 2015 transformoval na neziskovou instituci, jejímž posláním je skrze data, poradenství a informování občanů podporovat demokratickou diskusi, ústavní a právní stát a mezinárodní zakotvení ČR.

autor
Lukáš Kantor
Marketing Specialist, KPMG Česká republika

Špatné zprávy se mají sdělovat ve dvou větách

Špatné zprávy se mají sdělovat ve dvou větách

O umírání, ale i rozchodu či vyhazovu je nejlepší informovat krátce a až po takzvaném varovném výstřelu, říká zakladatel Centra paliativní péče Martin Loučka.

Virtuos nákupu

Virtuos nákupu

S Robertem Brazzalem, spolumajitelem stejnojmenné úspěšné sýrárny, jsme mluvili o online nakupování, vztahu k EU i věcech, které jsou pro člověka nejdůležitější.

Pořád ve střehu

Pořád ve střehu

„Jestli mám na tom kole zemřít, tak zemřu,“ říká cyklokurýr Dan Valdauf.

Chybí nám snaha brát úspěch druhého jako inspiraci

Chybí nám snaha brát úspěch druhého jako inspiraci

S kardiologem a spisovatelem Josefem Veselkou jsme mluvili o parametrech zdaru.

Loono je moje dítě

Loono je moje dítě

Kateřina Vacková, která naučila Čechy sahat si na prsa a „koule“, končí ve vedení neziskové organizace propagující samovyšetření. Chce rozjet vlastní byznys a Loono v budoucnu dotovat.

Co zbude z člověka, když přestane pracovat? Bytost, která tvoří a myslí

Co zbude z člověka, když přestane pracovat? Bytost, která tvoří a myslí

„Žádná jiná společnost v minulosti nebyla tak bohatá, jako ta naše, a zároveň se lidé nikdy v dějinách tolik nehonili za tím, aby se uživili,“ říká filosof Václav Němec a zamýšlí se nad tím, co budeme dělat, až nás stroje pošlou domů z práce.

I na krizi se dá vydělat

I na krizi se dá vydělat

Pokud firma zvládne krizovou situaci elegantně vyřešit, může se zákazníkova loajalita dokonce zvýšit, říká psycholožka Eva Höschlová. Mluvili jsme s ní o důvěře, psychologii nakupování i chybách v komunikaci, které firmy často dělají.

Nechovat se „leskle“

Nechovat se „leskle“

Co si běžné firmy mohou vzít od těch rodinných? A co je pro fungování rodinných firem nejhorší? Mluvili jsme s Liborem Suchánkem, zakladatelem společnosti Sulko.