Dokument, kterým se firma zavazuje k etickému chování, už je samozřejmostí u naprosté většiny velkých nadnárodních společností. Nejčastěji řeší střet zájmů, ale věnuje se i praní špinavých peněz, korupci nebo poskytování a přijímání darů. Připravenost trestat jeho nedodržování sankcemi ale deklaruje jen 40 procent firem.
Zatímco etické kodexy některých firem mohou čítat i desítky stran, jiným společnostem se vešly na jeden list. Jak se firmy k definování morálních zásad staví, zjišťovala studie forenzního oddělení KPMG. Její autoři vycházeli z dostupných kodexů dvou set největších firem v Česku a přináší tak první studii svého druhu zaměřující se na etické kodexy v České republice.
Dobře navržený etický kodex by měl být společnosti šitý na míru, reflektovat odvětví, v němž firma působí, a specifická rizika, kterým čelí. Jeho obsah závisí především na prostředí, v němž se společnost pohybuje, a na jejích obchodních partnerech. Nadnárodní firmy ho většinou pojímají globálně, takže se do něj promítají protikorupční zákony, zejména ty britské a americké.
V kodexech chybí příklady i sankce
„Účinný kodex by měl poskytovat stručná, jasná a srozumitelná vodítka k řešení eticky problematických situací, s nimiž se zaměstnanci a další osoby s firmou spojené mohou setkat,“ vysvětluje Maroš Holodňák, director odpovědný za forenzní služby v KPMG. Přesto jen čtvrtina etických kodexů uvádí k rizikovým oblastem i konkrétní příklady. Těmi mohou být třeba modelové situace, varovné signály nebo přesné otázky a odpovědi pomáhající zaměstnancům problematické situace lépe rozeznávat.
Výrazná většina etických kodexů zmiňuje problém střetu zájmů – zastoupen byl v 67 procentech. Velmi často věnují prostor také praní špinavých peněz, korupci a ochraně hospodářské soutěže. Jen okolo poloviny kodexů zahrnutých do studie KPMG se věnovalo přijímání a poskytování darů a lobbingu. „Stále větší prostor v nich na druhou stranu dostává ochrana osobnosti, osobních údajů či životního prostředí, společenská odpovědnost a nakládání s důvěrnými informacemi,“ doplňuje Holodňák.
Jen obtížně si lze představit, že by se zaměstnanci či dodavatelé společnosti řídili etickým kodexem, za jehož porušení by jim nehrozily žádné sankce. Popisu kontroly dodržování se přitom v kodexu věnuje jen necelá pětina dokumentů společností. O sankcích se dočteme u 40 procent společností, shodně v podobě sousloví „disciplinární postih“. Více než polovina firem uvádějících sankce pak hrozí zaměstnanci, který pravidla hrubým způsobem poruší, propuštěním.
Whistleblowerům neslibují ochranu
Pracovníci většiny sledovaných českých společností se mohou s podezřením, že se ve firmě děje něco nekalého, obrátit na speciální etickou linku, která může zahrnovat jak telefon, tak i e-mail. U více než třetiny společností, které mají etickou linku, chybí v jejich kodexech zmínka, že whistleblowerům (tedy těm, kteří upozorní na protiprávní jednání) nebude ze strany společnosti či ostatních zaměstnanců hrozit žádná odveta. „Toto ujištění přitom považujeme za zcela zásadní,“ upozorňují autoři studie. Zdá se také, že české firmy se stále zdráhají zapojit do systému hlášení korupce někoho mimo firmu. Například nezávislého ombudsmana využívá jen každá desátá společnost.
Je důležité myslet na to, že ani sebelepší etický kodex sám o sobě nezaručí, že společnost bude dodržovat platné zákony, své vlastní interní předpisy a obecné morální zásady. „Je nutné zároveň přijmout další opatření k zajištění respektování nastavených pravidel a hodnot včetně nástrojů odhalování neetického jednání,“ uzavírá Holodňák. Může jít například o pravidelná školení, prověrky obchodních partnerů, zvyšování povědomí o firemních hodnotách, zavedení etické linky a důsledný postih protiprávního jednání zaměstnanců.
.png){kind=avatar}
